Interviews

Rozhovor se scénáristou Ronem Moorem, 1. část

IGNFF: Takže jak jste se vlastně dostal ke psaní pro Novou generaci?
Ronald B. Moore: Žil jsem v L.A. už asi tři roky a vystřídal pěknou řádku zaměstnání, dělal jsem snad všechno. Pak jsem začal chodit s dívkou, která spolupracovala na Nové generaci a ona věděla, že jsem velký fanoušek Původní série. Měl jsem byt plný knih, plakátů a podobných věcí. Nová generace byla právě ve své druhé sezóně, když mě jednou pozvala na návštěvu natáčení a já tím byl nadšený. Trvalo asi čtyři týdny, než se to dohodlo. Mezitím jsem se to rozhodl zkusit a napsal epizodu, kterou jsem vzal s sebou. Podařilo se mi ten scénář vnutit člověku, který mě provázal a jak se ukázalo, byl to jeden z asistentů Gena Roddenberryho. Líbilo se mu to a předal to mému prvnímu agentovi. Ten to postrčil dál normální cestou a usadilo se to mezi ostatními náměty. Tam to zůstalo asi dalších sedm měsíců, když začala třetí sezóna a novým výkonným producentem se stal Michael Piller. Ten prošel nahromaděné náměty a našel ten můj. Koupil ho a požádal mě, abych napsal další. Takže vidíte, že jsem měl skutečně velké štěstí. Byl jsem ve správnou dobu na správném místě. Obvykle nechodím na místo natáčení s připraveným scénářem. Tentokrát to pro mě hodně znamenalo. Věděl jsem, že pro Star Trek můžu psát, protože ho znám tak dobře. Teprve po letech, když jsem získal pohled z druhé strany, jsem si uvědomil, jak velké bylo mé štěstí, protože se objevují doslova tisíce různých scénářů. Poté co Michael Piller přijal můj scénář se rozhodl, že otevře dveře i ostatním. A tak zrušil podmínku, že scénář musí předložit agent tak, jak je to v Hollywoodu zvykem a to teprve spustilo skutečnou lavinu.

IGNFF: Obzvláš» druhá sezóna byla plná změn...
RM: To ano. Hlavně během prvních let docházelo k rozsáhlým výměnám scénáristů a probíhalo mnoho zákulisních tahanic...

IGNFF: Zaslechl jsem, jak to někdo posal "peklem"...
RM: Ano, i já to slyšel. Bylo to skutečně obtížné a zejména ve třetí sezóně, která byla tak trochu přechodovým obdobím. Právě tady seriál našel sám sebe. A jako úplný nováček jsem netušil, co je obvyklé a co není. Chtěl jsem u toho jen zůstat a na ničem víc mi nezáleželo. Jen zůstat v týmu a psát dál.

IGNFF: Byl to těžký oříšek najít si ve skupině scénáristů své místo? Jak jste si udržoval svou pozici v takové skupině?
Při psaní pro seriál jde o to, abyste byli schopni si sednout spolu s ostatními v místnosti, probírat příběhy a řešit problémy. Podílet se, naslouchat, vznést argumenty a vnést něco nového, co tu ještě nebylo. Musíme mít návrh a musí vás mít rádi, tedy ve smyslu mít rádi vaši práci. Ale samozřejmě je i lepší mít se všemi přátelské vztahy. Ale nejdůležitejší je vyprodukovat koncept. Musíte to umět rychle a dobře, musíte umět dělat si poznámky a okamžitě vše přepisovat, rychlost je dost klíčová. V televizi skutečně musíte psát na termín a dodat jim co potřebují když to potřebují. Musíte to vše dělat tak rychle a tak dobře, abyste získali pozornost momentálního šéfa a on si vybral právě vás.

IGNFF: Jak dlouho jste si na takové tempo zvykal?
RM: Trvalo mi to několik měsíců. Když jsem začínal, měl jsem smlouvu z týdne na týden. Michael přišel a řekl, že se uvidí, jak se to vyvine, že ode mě příliš nečeká a pokud to nepůjde, abych nebyl zklamaný. Prostě uvidíme. Tak jsem začínal a Michael mě mohl v podstatě kdykoliv vyhodit. Ale stalo se to, že na to časem nějak zapomněl. Zapomněl, že ten chlápek v rohu je tu vždycky jen na týden a tak když v pátek nikdo nic neřekl, přišel jsem opět v pondělí a doufal, že mě některá sekretářka nezastaví, aby mi řekla, že už tu nepracuji. Tak to šlo tři měsíce a to už mi to začalo dělat starosti. Zmínil jsem se o tom před Irou a ten nakonec zašel za Michaelem a nabídli mi skutečnou smlouvu na post "story editor" a já zůstal. Prostě jsem se jim líbil.

IGNFF: Z té doby se povídá o nějakých rozporech ohledně vývoje příběhů...
RM: Jak jsem říkal, třetí sezóna byla těžká. Hlavním šéfem byl stále Gene Roddenberry. Pozice producenta Ricka Bermana sílila, ale stále nebyl tím šéfem. Michael Piller zase šéfoval týmu scénáristů. Bylo mezi nimi i několik z druhé sezóny a ti měli své kontakty zase na další lidi. Takže první co bylo, že jsme si řekli, že jsme to my oproti ostatním, že my budeme držet při sobě a to se také povedlo. Těch Ostatních bylo celkem dost. S Genem se v té době dalo těžko vyjít, zamítal naše náměty a bojoval s námi, když jsme chtěli seriál někam posunout. Rick stále získával na síle a Michael se také posouval nahoru. Asi tak to tam vypadalo.

IGNFF: Když se podíváte na seriál DS9 a na náměty, které tam byly, vypadá to jako přímá reakce na to, jak se měly vyvíjet postavy v TNG...
RM: Myslím, že je to skutečně tak. Michael chtěl, aby se Nová generace ve třetí sezóně více soustředila na postavy, aby se z nich stala rodina. Dělat seriál o těch lidech bylo velmi zásadní rozhodnutí a stále jsme museli pamatovat, že "tihle lidé nemají chyby".

IGNFF: Což byla Genova podmínka, je to tak?
RM: Nevím jak Gene k téhle posedlosti přišel, protože i on byl scénáristou a musel vědět, že je to chyba. Možná během té doby mezi Původní sérií a Novou generací se v něm něco změnilo poté, co ho tolik lidí nazývalo utopistou a mluvili o jeho vizi budoucnosti a že vidí lidstvo jak by mělo být. A myslím, že tomu Gene tak trochu začal věřit. A tak se stalo, že jsme tím byli omezeni, místo abychom jen prostě vyprávěli dobrý Star Trek. A to pravidlo zůstalo i po jeho smrti. Poslední roky jsme se to snažili zlomit a nedělat naše postavy tak dokonalé - dělaly chyby a objevovaly se mezi nimi jisté konflikty.

IGNFF: Ale Michael v ten idealismus stále věřil, je to tak?
Myslím, že to bral jako "Gene tomu věřil a proto se toho budeme držet." Nevedl seriál podle svého nejlepšího svědomí, ale vždy se cítil být zavázán Genovi a jeho vizi. A tak bylo na nás jako scénáristech najít nějakou skulinku, jak tím proniknout a dostat do epizod to, co jsme chtěli. Bylo to velmi obtížné.

IGNFF: Nebo jste mohl prostě odejít jako Ira (Behr).
RM: Ano, měl toho dost a odešel, ale pak se vrátil k DS9...
IDNFF: Naštěstí.
RM: Ano, naštěstí...

IDNFF: Kde přesně vás Genova idea svazovala? RM: Nemohli jsme třeba udělat něco jako epizodu Errand Of Mercy, kde se Kirk chová jako voják a na konci zjistí, že mu teprve někdo jiný musel udělat lekci. V TNG to nešlo, protože oni už všechny lekce znají. Jsou chytřejší, už se poučili. Dokázali jsme se o svůj námět i pohádat. Zejména Ira (Behr), Jeri (Taylor) a Michael často dlouze debatovali. My všichni jsme hodně bojovali s Michaelem, ale nikdy to mezi námi neskončilo zle. Téměř nikdy to nebylo vášnivé, i když i to se někdy stalo. Někdy se vám ho povedlo přesvědčit, jindy ne.

IGNFF: Vzpomenete si na něco konkrétního, o čem jste se nemohli dohodnout?
RM: Rozhodně se mi nelíbí, jak skončila epizoda "The First Duty", kde se Wesley připletl do skandálu na Akademii Hvězdné flotily. Nejdůležitější otázkou bylo, co by udělal Wesley. Psali jsme tu epizodu s Narenem (Shankar) a protože jsme byli mladší než ostatní, měli jsme pocit, že by Wesley měl dodržet své slovo, které dal ostatním, že neprozradí, jak to skutečně bylo. Michael ale namítal, že je to špatné, že musíme ukázat, že se pravda nesmí zatajovat. O tom byl Star Trek, udělat to správné. A my zase namítali, že přísahat státu je jedna věc, ale důležitější je člověk. Člověk, který dal své slovo jinému a to je důležitější. Mike na to namítal, že tím dáme dětem výmluvu, aby neprozradili své kamarády, kteří prodávají drogy a my zase na to, že o tom to celé je. Takové přátele nikdo neprozrazuje. Místo dobrého příběhu se z toho stalo morální ponaučení.

Thanks to Redakce
Trektoday